Navigace

Obsah

Zájmové kroužkyRodiče nám pomáhajíNa horáchDružina

První záříHra na život

 

Investice do vzdělání

Tak už nám to zase začalo…

 

Nejen dětem, ale i nám, rodičům, učitelům, babičkám, dědečkům... Prvního září nám všem zase začala škola. Prvňáčky s velkýma rozzářenýma očima do školy přivedli rodiče, tety a i mnozí mladší sourozenci a všichni najednou jsme se sešli v útulných vyzdobených třídách, kde se na nás těší paní učitelky, páni učitelé a i lavice, které stály opuštěné a čekaly, až se mezi ně vrátí zase radost a smích. Neboť copak by byla škola školou bez dětí? Sic bychom zvládali nápory dokumentů, které se na nás hrnou ze všech stran z institucí, ale nemohli bychom učit toho, kdo má uši nastražené, oči otevřené a ruce připravené. A že je co předávat! Nejmladší žáčkové a žákyně se seznamují s matematikou profesora Hejného, paní učitelky si metodu pochvalují a škola se podivuje jaké má šikovné počtáře. Pokračujeme již od první třídy se slovíčky v jazyce anglickém, protože přece jen mezinárodnímu světu vládne, v sedmém ročníku přidáváme jazyk ruský, který pravidelně zaskočí děti především psanou formou – azbukou. Učíme se psát spisovně, mluvit, spolupracovat, objevovat svět prostřednictvím médií, rozeznávat, co je pravda a co nikoliv a k ruce si mnohdy bereme - jak se mezi dětmi říká „tetu Wiki a strejdu Googla“ – rozuměj nejpoužívanější vyhledávače na internetu. Učíme se, kde tečou řeky, jak se jmenují, ale i proč voda v nich musí být čistá a jak to zajistit, učíme se vyrábět věc i z recyklovaných zdrojů – cítíte – jak moc se nám mění osnovy školní a dovednosti, které se děti musí naučit, aby obstály ve světě, který nás obklopuje a jak už nevystačíme jen s knihou? I když kniha, světe div se, je stále základním stavebním kamenem naší schopnosti pojímat svět a kdo se naučí číst a počítat, může objevovat svět i ve chvíli, kdy se pustí máminy ruky a učitelka či učitel se dostávají pouze do role rádců, či těch, co ukazují světu. 

 

Učíme se rádi